Kvalitní strava a zdravý životní styl
Člověk - tvor všežravý /1. 3. 2018/
Člověk dokáže přežít z nejrůznější stravy. Přežít, ale není totéž jako žít zdravě a už vůbec ne žít dobře.
Historicky lidstvo řešilo problém, jak sevřít pomyslné nůžky mezi geometrickým nárůstem populace a lineárním růstem produkce. Zatímco dva dospělí jedinci měli třeba i šest dětí, rozloha polí, rybníků, pastvin a sadů se zvyšovala jen odlesňováním či zoráváním remízků. Hladomor se nevyhýbal ani Evropě - o válkách a pustošení přírody ze strany samotných lidí ani nemluvě. Jistou spásou bylo zvyšování produkce díky umělým hnojivům a intenzivnímu hospodaření. V té době byla prvořadým problémem KVANTITA.
Dnes, kdy se v Evropě dospělá dvojice nedokáže - či nechce - početně ani zreplikovat jedna ku jedné (v roce 2015 připadlo na jednu dospělou ženu 1,53 dítěte), a kdy se prý vyhodí až 50 % potravin, se do popředí zájmu spotřebitelů - a díky tomu i prodejců a producentů - logicky dostává KVALITA.
Méně je někdy více
Je lepší nakoupit za 30 korun 2 chutná jablka nebo za stejnou cenu 4 méně kvalitní nebo dokonce 6 prapodivné chuti? dříve by asi zvítězil počet kusů, dnes - kdo ví? Bude záležet na spotřebiteli a na využití oněch jablek. Budu-li chtít s dětmi dělat razítka, zvolím nejvyšší počet, budu-li si chtít pochutnat, vyberu nejdražší variantu a budu doufat, že cena odráží kvalitu.
Ať už se však rozhodnu jakkoli, jsem to jen a jen já, kdo je odpovědný za to, co do svého těla dostávám - jestli mu prospívám či škodím. A to platí jak o nápojích a stravě, tak o stresech a emočních jedech... ale o tom někdy příště.
Mnohdy stačí jen trochu přemýšlet a poslouchat vlastní tělo.
Není žádným tajemstvím, že člověk přijímá potravu nejen kvůli její chuti, ale především proto, aby přijal do svého těla - do své továrny - vstupní materiál. Bílkoviny jsou základními stavebními jednotkami pro každou buňku, cukry vyživují mozek, dodávají energii a v tucích se rozpouští nejen řada vitamínů a dalších látek, ale také se nám ukládají coby zásoby na horší časy. Každý, kdo viděl francouzský animovaný seriál Byl jednou jeden život, si možná vzpomene na všechny ty živiny nesené krevním řečištěm, rychlé posly - elektrické impulsy či bílé krvinky věčně svádějící boj s infekcí.
Ač patříme k jednomu živočišnému druhu, jsme každý trochu jiný. Něco jsme zdědili po otci, něco po matce, něco po prababičce z pátého kolene... A z toho koktejlu genů vznikla naše do jisté míry unikátní továrna. Co jinému nevadí, nás pálí na jazyku; po čem se druhý osype, my můžeme jíst po kilech. Tuto jedinečnou továrnu pak celý život svým vlastním přičiněním dále vylepšujeme či deformujeme. Když do továrny navezu třaskavý materiál a špatně ho uskladním, nemohu se divit, nastane-li výbuch.
Také hluk, teplo, světlo, vibrace - tedy vnější faktory - do značné míry ovlivňují chod naší továrny. V mrazu spotřebováváme jiné látky (potřebujeme se zahřát) než v horku (potřebujeme se ochladit) - stejně jako každá továrna má jiné provozní náklady v zimě a jiné v létě. O vlivu hluku na lidské zdraví se můžete dočíst na webu Státního zdravotního ústavu. O onemocnění z vibrací pak něco málo najdete na webu Univerzity Palackého v Olomouci.
To, co nakonec v životě vyplodíme, sice v mnohém ovlivňuje stavba naší továrny, spotřebovávaný materiál i vnější podmínky, ale ve výsledku závisí na našem výrobním programu. Vše, na čem se podílíme, odráží nakonec naši osobnost, naše hodnoty, náš způsob myšlení. Ne nadarmo se říká, že když dva dělají totéž, není to totéž. Jeden vidí slenici poloprázdnou, druhý poloplnou. Jeden dělá vše s písní na rtech, další se mračí a kaboní. Je to o přístupu k životu, o životních zkušenostech, je to o nás.
Výrobní program je něco, co můžeme změnit takřka okamžitě - i při čtení tohoto článku. S pleší po dědečkovi se nerozloučíme asi nikdy, okrasného tukového prstence kolem pasu se nezbavíme přes noc, když jsme ho roky plnili, ale myšlenku změnit můžeme lusknutím prstů.
Všichni si dnes stěžujeme na stres. Nestíháme, tlačí nás čas. Jsme v presu a máme pocit, že je to vnější faktor, ale není. To, zda se pod tíží vnějších podmínek budeme hroutit či nikoli, je náš vnitřní přístup.
Stejně tak jako v továrně potřebují čas od času nějakou tu technologickou pauzu, potřebuje i naše tělo odpočinek. Ochuzujeme-li tělo o potřebnou dávku spánku, nedivme se, že nefunguje tak, jak by mohlo.
Údajně již po týdnu nedostatečného spánku dochází ke změnám ve vaší DNA. Kdo by to byl řekl...